Před rokem mi Instagram vyplivnul video o renovaci nábytku. Řekla jsem si: to vypadá jednoduše, to zvládnu taky. Opak byl pravdou. Ale díky té naivitě jsem to zkusila a zamilovala si to. Prošla jsem workshopem renovace nábytku v HobbyLabu a ve FabLabu teď renovuju už několikátý kus. Chyb jsem udělala hodně a pořád se učím.

Tahle činnost spojuje historii, udržitelnost a práci se dřevem, ke které mě to táhlo vždycky. A i u "jen renovace" se pořád objeví problém, který chce kus kreativity navíc.

Proč zrovna tahle židle

Babička mi jednou nabídla staré harampádí z kůlny, mezi ním i dvě židle po dědovi. Byly to židle Thonet, jeden z nejprodávanějších kusů nábytku v historii, hlavně díky technice ohýbaného dřeva. Vyvinul ji Michael Thonet, německo-rakouský truhlář, kolem roku 1850. Továrny na ohýbaný nábytek stály i na Moravě.

Materiál

• Brusné papíry 80, 120, 180, 400
• Dřevěné kolíky
• Mořidlo, lazura, šelaková politura (jde nahradit tvrdým voskovým olejem, lakem nebo voskem)
• Štětec, houbička
• Lepidlo D3
• Tmel na dřevo
• Volitelně: odrezovač kovu, černidlo na kov (bílý ocet, sůl, 3% peroxid v poměru 1:1:1), náhradní překližkový sedák

Nářadí

• Škrabka Bahco (jde nahradit horkovzdušnou pistolí nebo barvožroutem)
• Brusné papíry/blok nebo vibrační bruska
• Kmitací pila (jde i ruční)
• Vrtačka, vrták na dřevo a na kov
• Svorky

Stručný postup

• určení závad a plán
• demontáž a označení dílů
• namáčení
• odstranění starých nátěrů
• tmelení a oprava
• broušení
• řezání nového sedáku
• moření a finální nátěr
• montáž

Postup

Určení závad a plán

Nejdřív jsem si sepsala závady, vymyslela řešení a naplánovala, jak má židle na konci vypadat. Nový překližkový sedák jsem objednala, zbytek materiálu koupila v hobby marketu.

Demontáž

Tohle je pro mě nejhorší část. Židle má přes 100 let, takže vruty jsou zrezlé a tuhé, často se i ukroutí. Co nešlo odšroubovat, jsem postříkala WD-40 a nechala chvíli působit.

Zapsala jsem si, kde jaké vruty byly, jejich velikosti i ty ukroucené, a objednala náhradu. U historického kusu nechci nablýskané nové vruty, takže jsem hledala starožitné, s čočkovou zapuštěnou hlavou a jednou drážkou, ne křížovou.

Staré vruty jsem namočila do odrezovače, nové jsem naopak nechala zrezivět ("bluing", ocelová povrchová úprava, kdy kov v kontaktu s kapalinou ztmaví). Doma to jde i směsí bílého octa, soli a 3% peroxidu v poměru 1:1:1, na pár hodin namočit. U nerezových vrutů ale nezabere ani jedno.

Namáčení

Tahle židle měla navíc nalomené opěradlo. Originálně se ohýbané opěradlo napařuje hodiny v parní komoře, doma to nejde.

Zkusila jsem to u první židle a nevyšlo: jde o přesnou technologii (buk, přesná vlhkost, tlak), bez formy a zkušeností dřevo praskne. Dostala jsem radu namočit ho na pár hodin do vody.

Nechala jsem to přes noc v lavóru a ráno jsem ten tvar málem nepoznala, opěradlo se narovnalo skoro až k okraji lavóru. Zasvorkovala jsem ho a nechala vyschnout bez lepidla. Druhý den jsem svorky sundala, opatrně zalepila a zase zasvorkovala.

Odstranění starých nátěrů

V době namáčení opěradla jsem oškrabala zbytek židle a pak i opěrku. Na silnou vrstvu staré barvy nejlíp zabrala škrabka Bahco (levnější verze vyjde kolem 200 Kč).

Barvu jde sundat i horkovzdušnou pistolí se stěrkou nebo barvožroutem, ale je s tím víc nepořádku, smrdí to a zbytků toxického nátěru se musíte ještě zbavit. Škrabka po sobě nechává rýhy, které musíte dobrousit, ale té fázi se stejně nevyhnete.

Tmelení a oprava

Pak přišla nejhorší část: zbavit se ukroucených vrutů. Vyvrtávala jsem vrtákem na kov, postupně od tenčího (2–3 mm) k širšímu, pomalu a přesně do středu vrutu.

Trefit se přesně chce trpělivost, kterou nemám, takže se mi občas díra zbytečně rozšířila. Drobné praskliny jsem zatmelila tmelem na dřevo v barvě finálního nátěru a po zaschnutí přebrousila.

Do děr po vrutech jsem dala dřevěné kolíky s lepidlem, zatloukla kladivem, zasvorkovala a po pár hodinách kolíky uřízla a zbrousila pilníkem.

Broušení

Brousila jsem ručně, postupně na zrnitosti 80, 120 a 180. Spodní rám sedáku měl nerovný povrch, škrabka na něj nestačila, takže jsem zkusila barvožrout (málo efektní) a nakonec excentrickou brusku.

Vrchní strana sedáku vypadala zpočátku zničená, ale šlo jen o zaschlé lepidlo a barvu. Pomohl barvožrout a drátěný kartáč, zaschlé lepidlo jsem vyškrábala šroubovákem.

A najednou se pod nánosem barvy objevil nápis: "Thonet – Mundus – Made in Czecho-Slovakia". Takhle označené židle mají vyšší hodnotu, ale jsou vyrobené až po roce 1923, kdy se Mundus spojil s Thonetem. Jen nápis "Thonet" by znamenal starší kus.

Řezání nového sedáku

Tahle židle byla už dřív renovovaná, takže jsem neměla co ztratit a mohla zasáhnout do původního provedení (u nedotčeného kusu by to snížilo historickou hodnotu). Objednala jsem nový překližkový sedák s historickým secesním vzorem, vytlačeným na čtvercové překližce.

Tady se vyplatí přesně měřit i řezat. První sedák jsem řezala ruční pilou, tentokrát jsem použila kmitací pilku, která naštěstí ve FabLabu je, a okraje přebrousila do hladka.

Moření

U první židle jsem se s odstínem mořidla netrefila, tak jsem ji přetřela ještě lazurou. U druhé jsem to udělala stejně rovnou, abych se vyhnula stejné chybě.

Houbičku na nádobí namočím do mořidla, lehce vyždímám a nanáším po vláknu dřeva, abych se vyhnula flekům (úplně se to nedá, nebo já to aspoň neumím). Po zaschnutí jsem přebrousila papírem 400, nanesla lazuru, znovu přebrousila a nanesla vrstvy šelaku.

Šelak se nanáší nejsnáz: vyrobila jsem si tampon z vatových kuliček obalených v bavlněné látce, namočila do šelakové politury a tahy v tenké vrstvě roztírala. Historicky se na tyhle židle používal právě šelak, a pokud by ho měla zachovaný, stačilo by ho jen obnovit novou vrstvou, stará by se aktivovala a spojila s novou.

Po uschnutí jsem židli smontovala a nakonec nalepila sedák, lepidlem D3 na rám i okraj, sevřený svorkami. Pak už jen fotka a hotovo.

Renovuješ stejný kousek a nevíš si s něčím rady? Najdeš mě ve FabLabu.