Chtěl otestovat vlastní boty, uběhl v nich maraton
První boty šil pro sebe a kamarády – masivní „bagančata“ různých barev na přání. Později navrhoval pro pracovní a bezpečnostní segment jako policie nebo stavaři. Ale věnoval se i zdravotní a ortopedické obuvi, kde se ještě víc ponořil do toho, jak funguje lidská noha a jak je každá jiná a má specifické potřeby.
Důchodky i botasky
Na univerzitě ve Zlíně rozjel výzkumný projekt o vývoji a designu obuvi v socialistickém Československu. „Když hledáš knihu, kterou potřebuješ k práci a nikdo jí nenapsal, tak si jí napíšeš sám.“ Vedle teorie vznikla i největší digitalizovaná sbírka československé obuvi – zdroj pro designéry i filmaře. Juraj také oživil populární model Maraton a ověřil jeho limity v běhu.
Maraton jako crash‑test
Design obuvi ho nakonec dovedl k běhu: „Hledal jsem nejlepší způsob, jak otestovat tu obuv a napadl mě maraton. 42 kilometrů mi přišlo jako dobrý start.“ Po zkušenosti s historickým modelem začal řešit, jak navrhnout botu vyrobitelnou lokálně – bez asijských výrobních linek. Ve FabLabu objevil cestu: laser, digitální střihy a pár dostupných materiálů. Tak vznikl projekt Open Footwear – veřejně dostupný návod, podle které si botu vyrobíte (a upravíte) kdekoliv na světě.
„Stáhneš si kompletní výrobní dokumentaci, vyřízneš díly na laseru a botu sešiješ. Potřebuješ svrchní materiál, gumu na podrážku, lepidlo, jehlu a nit."
Opravitelnost, estetika a životnost
Open‑source přístup řeší i udržitelnost: vyměníte jen nejopotřebovanější díly, případně změníte barvy nebo nápisy a boty fungují dál. Juraj běhá své závody stále v jednom páru – cílem je překročit 1 000 km a ukázat, že „rychlá“ spotřeba není nutnost.
V podcastu uslyšíte: jak vyrobit běžecké boty ve FabLabu, jestli by je mohly nosit americké děti k uniformám a co udělá ze staré boty téměř novou.
