VISUALOVE svítí jako Slunce i Mléčná dráha
„Michalův tatínek nám pomáhal konstruovat a pájet součástky. Měli jsme tam koule, co byly lampiony z IKEA. A my jsme si do toho napájeli LEDkový pásky, co jsme řídili barevně digitálně, reagovalo to na hudbu a scénu. A to byl náš první projekt a hrozně nás to bavilo,“ vzpomíná Honza Machát.
Z architektů tvůrci světla a zvuku
Z počátku se učili všechno za pochodu. „My jsme nejen vymysleli koncept, ale museli jsme si to sestrojit. Museli jsme to dát dohromady, neměli jsme tým lidí, co nám to vyrobí. Přemýšleli jsme nad tím hodně technicky. Když něco vymyslím, taky to musím umět zhmotnit,“ popisuje Michal Okleštěk, kde se potkává multimediální architektura a makerství.
Díky drzosti a odvaze se přihlásili s nápadem na stage na festivalu Mácháč, kam dorazilo 10 000 lidí. Web i název VISUALOVE přitom vznikl za jedno odpoledne a zůstal jim dodnes. A první rozpočty se pohybovaly v řádech tisícikorun.
Vůně a emoce
Dnes pracují hodně se smysly. Lidé většinu věcí vímají vizuálně, je to asi 85 procent, ale vizuálové se snaží přidat i další vrstvy – zvuk, vůni, pohyb. Ve vánoční instalaci v kostele sv. Jakuba použili i výrobník vůní. Kromě klasického perníku a jehličí navrhli i vůni příjemného kadidla.
Práci studia VISUALOVE dnes lidé znají především díky obřím nafukovacím planetám. Kromě Země mají i Měsíc, Slunce, Mars nebo noční oblohu.
Jak to voní u Visualu v kanceláři a kam všude svojí vůni propašovali? Proč pro ně byla nejnáročnějším projektem dřevěná vánoční hvězda? Kdo z nich zapálil tátovi dílnu? A jak se jim podařilo vyrobit stroj času? I to se dozvíte v podcastu Z dílny!
